Začátek prázdnin

30. března 2013 v 14:56 | Sayuri |  Deník Sayuri: 1992-1993
A jsou tady. Prázdniny.
A víš kde teď sedím? Sedím Ameliině pokoji a píšu do Tebe. Zvláštní, ale vzhledem k okolnostem co se staly jsem u Amelie.
Byl hnusný deštivý den. Seděla jsem v pokoji a hladila Theodora. Nebyla jsem ani na oslavě poháru. Seděla jsem v pokoji sama a převlečená do cestovního. Celý rok jsem se těšila na prázdniny a teď se mi přece jen nechtělo pryč. Ale notak Sayuri! Vrátíš se za dva měsíce. Říkala jsem si pořád dokola. Nezvládnu to. Ne bez Amelie. Jaký to bude bez ní? Co budu dělat? Týjo... Popadla jsem kufr a šla dolů za ostatníma. Byl to šrumec, ale já ani neměla náladu se s nikým bavit. Amelie hlídala prváky, Jacob stál se skupinkou nebelvírských opodál a já byla opřená vedle bodů a pozorovala všechny ty lidi okolo. Byla jsem v Londýně. Nádraží plně maminek líbajících svoje děti. Byla jsem tam a beznadějně se rozhlížela. Skoro všichni už odešli a já tam stála s kufrem a Theodorem a pořád čekala na tu chvilku, kdy se objeví někdo, kdo mě přivítá. Dočkala jsem se. Přišel. Můj táta přišel a volal moje jméno. Chtělo se mi brečet radostí, ale udržela jsem se. Vzal mě domů. Ale všichni byli pryč. Povídali jsme si s tátou asi hodinu. Bylo mi dobře. Mám dovoleno zůstat v Londýně a bydlet v kotli. Táta mi pomohl se dostat do kotle a potom se se mnou rozloučil. Kdykoliv budu chtít můžu poslat sovu. Bylo mi krásně. Valila jsem rychle na pokoj ubytovny abych si mohla vybalit. Ne!! Už tam nebydlím. Týjo... No popadla jsem věci a šla k Amelii. Díky bohu, že mám ten kamínek. Paní Allinghamová dělá tu nejlepšíhorkou čokoládu na světě. Am seděla u krbu a chvilku jsme si povídaly. Potom musela někam odejít, tak mi řekla ať se zabydlím. Otevřela jsem dveře pokoje a tam na posteli seděl její bráška. Nevypadal zrovna vesele. Nikdo za těch dvacet minu co jsem si vybalovala neřekl ani slovo. Bylo na čase abych vzala věc do svých rukou. Posadila jsem se na Ameliinu postel a vytáhla jsem čokoládové žabky. "Dáš si taky?" zeptala jsem se. A bylo mi odpovězeno pouhým lehce vražedným pohledem. Docela mě to zarazilo, ale já se nedala. "Vážne si nedáš? Ani jednu?" Vypadal, jakoby mu něco nechtělo dovolit říct ano. Zvedla jsem se a jednu mu podala. Otevřel krabički a prohlížel si kartičku, na které byla nejspíš nějaká kouzelnice. Naštvaně odhodil kartičku, ale žabku snědl. Chvilku jsem tam stála a nevěděla co se děje. A když nevím, zeptám se ne? Prý mu ještě nepřišel dopis. Začala jsem ho uklidňovat, že mu Brumbál dopis určitě pošle. Má ještě čas. Spoustu času. Vypadalo, že mu tohle téma leze krkem, ale zanedlouho jsme našli společnou řeč. Dalo mi to dost práce ho nějak zabavit, ale stálo to za to. Nemůže se přeci věčně kabonit. Spolu jsme za tu dobu snědli ještě dalších šest žabek a nějaké žvýkačky. Byla jsem unavená a Paul taky začínal zívat. Řekla jsem mu příběh o psovi a koze a on usnul. Šla jsem taky spát.

Ráno byla Amelie už vedle mě a spala. Paul také spal, ale mě už se nějak moc nechtělo. Šla jsem do obýváku a tam narazila na paní Allinghamovou. Takovou snídani!! No ty bláho. Jako pro krále. Bylo to skvělé ráno. S paní Allinghamovou jsem se bavila o dnešním trendy. Byla to zábava. Vydala jsem se do kotle a tam potkala Katie. Alespoň někdo normální. Povídaly jsme si a klábosily. Potom odešla za Mattem a já k Allinghamovým. Potkala jsem se s odcházejcí Am. Kde ta furt lítá. Pomohla jsem paní Allinghamové s večeří a potom si šla přerovnat věci. V pokoji zase seděl Paul, opět odměřený. Po chvilce přemlouvání jsem ho donutila k tomu, aby se šel taky najíst a přestal být na všechny naštvaný. Zatímco jedl jsem si vzala pyžamo. On přišel taky převlečený a najedený. Chvilku jsme řešili něco o autech(čemu jsem fakt nerozuměla) a pak jsme usli. Vzbudily mě kroky, které šly z obýváku. Dokonce jsem slyšela i hlasy. Ameliin jsem rozeznala, ale ten druhý moc ne. Nějaký chlapský mi přišel. Po asi půl hodině přišla do pokoje Am. Dělala jsem že spím. Vypadala fakt přešle. Ani neusla a ještě něco psala. Ráno jsem se mohla zbláznit, když jsem cestou na záchod potkala Jamieho. Neřekli jsme oba ani B. Já zase zaplula do postele vedle Am. Týjo .. Jamie po tom půl roce přišel? Ježiš... No deníčku já půjdu. Měj se hezky. Ahoj
 


Komentáře

1 Amelia A. | 30. března 2013 v 15:17 | Reagovat

Pěkně jsi to pospojovala :)

2 Say | 30. března 2013 v 15:19 | Reagovat

^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.